Podle ustanovení zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Zákoník práce tak jasně ukládá zaměstnanci povinnost, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou, nebo morální. Ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je zároveň nezbytný vztah důvěry, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost. Útok na majetek zaměstnavatele dle Nejvyššího soudu může být považován za porušení povinností zaměstnance vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Nejvyšší soud však ve svém nedávném rozhodnutí (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2018 sp. zn. 21 Cdo 1267/2018) dovodil, že k útoku na majetek nemusí dojít, ale postačí i vyhrůžka zaměstnance, která by mohla u zaměstnavatele vzbudit důvodnou obavu, že při jejím uskutečnění budou zájmy zaměstnavatele ohroženy či poškozeny. Taková vyhrůžka je projevem neloajality vůči zaměstnavateli, jenž je nezbytná v pracovněprávním vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, a zaměstnavatel tedy může pracovní poměr okamžitě zrušit.