Dle insolvenčního zákona je zvýhodňujícím právním úkonem takový právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Za zvýhodňující právní úkon není dle insolvenčního zákona považován právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku. Přednostní úhrada zhotovitele svým subdodavatelům v době úpadku proto nemusí být vždy problematická. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 347/2017 ze dne 5.6.2019, pokud dlužník jako právnická osoba podnikající ve stavebnictví hradí své závazky z právních vztahů založených v rámci předmětu činnosti jen některým věřitelům proto, že jde o významné subdodavatele velkých staveb, jejichž dokončením má dlužník získat od investorů značné finanční prostředky a současně tito věřitelé podmiňují další pokračování prací na nedokončených stavbách právě úhradou svých pohledávek, lze tyto úkony vykládat jako úkony učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku.