Občanský zákoník obsahuje základní principy počítání lhůt v civilním právu hmotném. Lhůtou se rozumí časový úsek, ve kterém musí účastník vyvinout aktivitu ke splnění povinnosti, jinak nastane právní následek spojený s marným uplynutím takové lhůty. Z ustanovení § 607 občanského zákoníku vyplývá, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující. Nejvyšší soud rozhodnutím sp. zn. 20 Cdo 4788/2017 ze dne 14.2.2018 však uplatnění výše uvedeného principu vyloučil v případech, kdy je smluvně ujednáno, že „splátky jsou splatné vždy k 15. dni daného měsíce“. Takové ujednání vymezuje čas plnění určitým dnem, a není lhůtou či dobou. Dlužník tedy musí hradit splátku i když den splatnosti připadá na víkend nebo svátek.

Dlužník by měl vždy zohlednit i pravidlo obsažené v ustanovení § 1957 odst. 1 občanského zákoníku, kdy v případě plnění peněžitého dluhu prostřednictvím poskytovatele platebních služeb (banky), je dluh splněn až připsáním peněžní částky na účet věřitele.