Dle zákoníku práce doručuje zaměstnavatel zaměstnanci výpověď do vlastních rukou na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen anebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací; není-li to možné, může zaměstnavatel písemnost doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2036/2017 ze dne 7. 11. 2018 dospěl k závěru, že pokud se zaměstnavatel nepokusil o osobní předání/doručení a výpověď poslal poštou, k takové výpovědi se nepřihlíží, i když byla zaměstnanci doručena. Dle Nejvyššího soudu by soudy ve sporech o neplatnost ukončení pracovního poměru měly přihlížet i k tomu, zda byl zaměstnanec dosažitelný, zda zaměstnavatel pokus o jeho kontaktování učinil, co bylo důvodem případně neúspěšného doručení, jak naléhavé bylo doručení písemnosti, zda bylo možné očekávat, že doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb bude úspěšnější než opakované doručování zaměstnavatelem apod. V daném případě zaměstnavatel chtěl doručovat výpověď zaměstnanci v pátek, kdy měl zaměstnanec dovolenou. Dle Nejvyššího soudu se zaměstnavatel mohl pokusit o doručení do bydliště zaměstnance i v sobotu a neděli. Předáním zásilky k doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nemohlo k doručení dojít dříve než v pondělí; v tento den však mohl zaměstnavatel učinit pokus o doručení zaměstnanci sám a na pracovišti.