Dobrá kupní smlouva ohledně prodeje společnosti (ohledně prodeje obchodních podílů nebo prodeje akcií) by měla vždy obsahovat i detailní prohlášení strany prodávající ohledně stavu společnosti. Smlouva o prodeji akcií, kterou posuzoval Nejvyšší soud, obsahovala prohlášení prodávajících, že finanční stav společnosti odpovídá stavu zobrazenému v účetní závěrce, a že účetnictví společnosti poskytuje pravdivý a věrný obraz stavu jejího majetku a závazků. Kupující se spoléhala, že je takové prohlášení pravdivé. Následně se ukázalo, že společnost měla nedobytné pohledávky a nadhodnocenou cenu zásob materiálu. I díky výše uvedenému prohlášení ohledně stavu společnosti se kupující u soudu může úspěšně dovolat relativní neplatnosti smlouvy o prodeji akcií společnosti, protože prodávající vyvolali na straně kupující omyl, pokud „jde o stav hospodaření a jmění společnosti“ a kupující provedením právní prověrky (due diligence) a auditu účetní závěrky vyvinula obvyklou míru opatrnosti, aby se omylu vyhnula. K takovému závěru však dle Nejvyššího soudu nelze dospět v situaci, kdy by bylo již při uzavírání smlouvy s ohledem na okolnosti konkrétního případu zjevné, že takové prohlášení není pravdivé (dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4851/2016 ze dne 23.10.2018).