Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 24 Cdo 1749/2020 ze dne 30.9.2020 dospěl k překvapivému závěru, že k uzavření smlouvy, na jejímž základě se převádí vlastnické právo k nemovitostem, která byla podepsaná distančně (na dálku), bez toho, aniž by se smluvní strany potkaly (kdy nejdříve podepsala smlouvu první strana a až následně na jiném místě podepsala smlouvu strana druhá), nemuselo platně dojít, pokud adresát návrhu po podpisu smlouvy (návrhu) zároveň písemně neoznámil navrhovateli smlouvy přijetí jeho návrhu smlouvy. Nelze bez dalšího vycházet ze závěru, že podpisem návrhu smlouvy posledním účastníkem je již smlouva uzavřena. Tento poměrně překvapivý rozsudek navazuje na rozsudek stejného senátu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 3278/2019 ze dne 27.3.2020, který takový závěr učinil pro případ smluv uzavíraných do 31.12.2013 (podle již zrušeného zákona č. 40/1964 Sb., “starého” občanského zákoníku).