Insolvenční správce může v insolvenčním řízení odporovat právním úkonům dlužníka, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne a soud žalobu odmítne. Existuje nějaká okolnost, která by umožnila tuto lhůtu prodloužit? Nikoliv. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 177/2017 se na tuto lhůtu neuplatní ustanovení o stavení / přetržení promlčecích ani prekluzivních lhůt. Případná podjatost insolvenčního správce tedy na běh této lhůty nemá vliv. Platí totiž, že i (případně) podjatý insolvenční správce má stále povinnost počínat si při výkonu své činnosti svědomitě a s odbornou péčí. Princip prekluze odpůrčího nároku (zánik odpůrčího nároku) po uplynutí této lhůty slouží dle Nejvyššího soudu k ochraně osob, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění do majetkové podstaty (tj. osob, v jejichž prospěch byl právní úkon učiněn nebo kterým vznikl z odporovatelných právních úkonů dlužníka prospěch).