Smluvní pokuta je ve smluvních vztazích častým nástrojem k zajištění řádného splnění povinnosti druhé smluvní strany. Jednou z podmínek platnosti ujednání o smluvní pokutě je to, aby byla ve smlouvě určitým a srozumitelným způsobem vymezena povinnost, k níž se smluvní strana na základě smlouvy zavázala. Ve smlouvách týkajících se prodeje věcí se obvykle nacházejí prohlášení prodávajícího týkající se vlastnosti předmětu prodeje. V rozhodnutí z července 2019 (sp. zn. 33 ICdo 116/2018) ohledně prohlášení v zástavní smlouvě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že prohlášení zástavce v zástavní smlouvě ohledně vlastností předmětu zástavy nepředstavují povinnost (závazek), proto jejich nepravdivost nelze “trestat” smluvní pokutou. Nejvyšší soud však v minulosti (rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 1365/2013 ze dne 28. 4. 2015) připustil smluvní pokutu sjednanou jako následek porušení (smluvní) povinnosti převodce spočívající v závazku převést na nabyvatele věc mající deklarovanou „vlastnost“. Doporučujeme proto textaci ujednání o smluvní pokutě věnovat náležitou pozornost.