Ustanovení § 1793 odst. 1 občanského zákoníku upravuje právní institut neúměrného zkrácení (laesio enormis). Zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana do 1 roku požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. V ustanovení § 1793 odst. 2 občanského zákoníku je uvedena výjimka, že se tento právní institut nepoužije pro případ obchodu s investičním nástrojem. Investičním nástrojem v tomto smyslu jsou dle § 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu i akcie, a to bez ohledu na to, jestli jsou veřejně obchodovatelné nebo nikoliv. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 451/2019 ze dne 16.3.2021 dospěl k závěru, že úprava neúměrného zkrácení nedopadá na obchody s akciemi bez ohledu na to, zda tyto akcie byly přijaty k obchodování na některém (evropském) regulovaném trhu. Nejvyšší soud ještě doplnil, že “obchodování s akciemi je svojí povahou vždy do jisté míry rizikové a začasté obsahuje prvky jisté míry spekulace, a to bez ohledu na to, zda k němu dochází na (evropském) regulovaném trhu či jinde.” Dostatečnou ochranu před nepoctivým jednáním jedné ze stran poskytuje jak úprava neplatnosti právního jednání pro rozpor se zákonem, pro omyl, resp. pro rozpor s dobrými mravy, tak i úprava lichvy.